Nepotřebuji značkovou kočku…

Vždy, jak někde vidím komentář tohoto typu, tak se mi začíná vařit krev v žilách, případně otevírat kudla v kapse… Jak tohle může někdo napsat, to opravdu nechápu. Jak někdo může přirovnávat kočku s průkazem původu k něčemu značkovému??!!  Kdysi dávno proběhla domestikace kočky divoké, díky tomu máme kočku domácí (Felis catus). Až díky šlechtění domácích koček vznikala další plemena, která dnes známe. Každé z těchto plemen má nějakou charakteristiku a je něčím výjimečné, ale pořád se jedná o kočku a ne něco značkového.

Já a kočky

I pro mě byly domácí kočky středem vesmíru, když jsem ještě bydlela doma. Tehdy mě tématika papírových koček vůbec nezajímala. Moje první kočička byla tříbarevná Mája, babi měla mourovatou Tlapku, další tříbarevná kočička Vrníček (na fotce), pak tady byl pan Čičinka. Bohužel z těchto našich domácích kočiček nežije už žádná. Každá z nich byla jiná, úžasná kočičí osobnost a po každé zůstalo prázdné místo v našich životech. Na každou z nich mám jinou vzpomínku.

Tlapka měla vždy na jaře koťátka. Mája a Vrníček nikdy – možná kvůli nějaké nemoci, to už nikdy nikdo nezjistí – na vesnicích se tohle neřešilo. Mája se u nás narodila a kdybych jí zhruba ve čtyřech týdnech nenašla syčící na hromadě prádla v prádelně, tak by se jí nikdy nikomu nepodařilo ochočit stejně jako její maminku Mínku. Přezdívku Vrníček nebo taky Vrňa jsem dala koťátku, které neustálo vrnělo. Bohužel později se z ní stala velmi plachá kočička, která moc nedůvěřovala lidem. Zřejmě jí někdo na vesnici ublížil. Nosit se nechala pouze mi.

Časy se mění..

Na konci mé domácí kočičí éry byl pan Čičinka. Tohoto kocourka bych mohla považovat za předchůdce mých ragdollů. Jednoho dne se objevil u našeho domu a i přes snahy domácích dvounožců jej vypudit už zůstal a stal se naším miláčkem. Tehdy jsem studovala a jezdila domů pouze na víkendy. Pokaždé jsem se na něj velmi těšila. Když jsem byla na zahradě, tak byl jak pejsek a všude mě provázel. Nechal se nosit jako miminko, chodil za mnou do pokoje, když jsem se učila. Nikdy neškrábl ani nekousl.

Na začátku léta 2013 byl zčista jasna nemocný. Byl to první kocour, který jel na veterinu. Už ani nevím, co dostal, ale najednou byl zase v pořádku. Bohužel koncem srpna druhý záchvat, znovu veterina a pár dní na to konec. Poslední vzpomínku mám na ty černé bezpřítomné oči a pacičky pod tělem. Vůbec to nebyl on. A ta prázdnota po příjezdu domů. Nikde tam nebyl. Mamka to po pár týdnech nevydržela a našla si starší koťátko na netu, pro které jela od Ostravy až do Brna a já se rozhodla si pořídit svou vlastní kočičku ragdoll.

Průkaz původu není značka!

Za dané plemeno můžeme považovat pouze kočku s průkazem původu (PP), který byl vydán plemennou knihou. Dá se říct, že je to rodný list kočky. Naleznete na něm jméno a příjmení (název chovatelské stanice), datum narození, registrační číslo, barvu, EMS kód, název plemena, pohlaví a počet sourozenců dané kočičky či kocourka. No a hlavně na něm naleznete jména rodičů, prarodičů, praprarodičů a prapraprarodičů včetně EMS kódů (tedy barev). Chovatelské stanice, které čipují, přidávají číslo čipu (kočka která nemá čip vlastně neexistuje), případně můžete v PP nalézt záznam o kastraci a vhodnosti k chovu.

Kočka bez PP prezentovaná jako dané plemeno je vlastně pouze předražená kočka domácí (v případě, že jí koupíte). Mnoho lidí si takovou koupilo, protože nechtěli „značkovou“. Bohužel takoví podpořili množírnu a o problematice chovu papírových koček si nic nezjistili. Mnohé vzniklé množírny také problematiku chovu koček neřešily a chtěly pouze mít svá koťátka – jejich koťátka vyrůstají v krásném prostředí, je o ně pečováno s láskou, možná mají i dostatečnou veterinární péči a kvalitní stravu, ale…

  • rodiče koťátek nejsou testovaní na genetické choroby, na které je plemeno zatížené
  • rodiče koťátek mohou být sourozenci (Kočka z Aše a kocour z Jeseníka na to fakt nemá vliv), díky tomu se pak mohou projevit skrytá recesivní onemocnění
  • otec koťátek může být otcem další stovky koťátek
  • kdo ví kolikátá koťátka od této kočičky to v tomto roce jsou

Tyto „chovy“ velkou mírou přispívají k degradaci plemene. V lepším případě kocour obšťastňuje pouze jednu kočku. V horším případě kocour kryje všechny kočky v okolí, šíří své sémě po celé Republice a je hojně nabízen na bazoši. Takový kocour může mít během pár let stovky potomků, kteří se dále prodávají a dále se na nich množí. O možnostech šíření nákazy u takového kocoura se ani nemusíme bavit. Tomuto bludnému kruhu bohužel mnohdy přispívají i chovatelé, kteří prodávají nekastrovaná zvířata a do budoucna se nestarají o jejich osud.

Aneta Wandrolová
Od roku 2014 se věnuje chovu koček ragdoll, díky tomu absolvovala několik výstav, dodělala si kurz G1 pawpeds pro chovatele koček a začala se více zajímat o situaci koček v ČR. Je autorkou eBooku Bydlím u své kočky, ve kterém mohou lidé najít odpovědi na své otázky ohledně výbavičky pro kočky. Více o Anetě najdete zde Kontaktovat Anetu můžete na aneta@anetawandrolova.cz nebo na facebookové stránce Tajuplný svět koček
Komentáře