24 +

Jestli hledáte seznamku 24+, tak jste tady špatně. Tento článek je totiž o cestě na Bali, která trvala přibližně 29 hodin – od odjezdu z Brna, po příjezd do ubytování na Bali. Tyto dlouhé lety byly můj strašák ve skříni hodně dlouhou dobu. Vůbec jsem si nedokázala představit 9 hodin v letadle. Nakonec cesta probíhá v poklidu a ani při přistávání neprožívám mini infarkt…

Opouštíme ledové království

Z Brna do Prahy vyjíždíme krátce před 10 hod, původní plán vyjet na pohodu v 9 opět vzal za své… Ráno na poslední chvíli dobalujeme kufry a zabezpečujeme byt. Naštěstí letadlo letí 15:15, takže máme dost času. Krátce před naším odjezdem se spustí namrzající déšť.  No říká se na posr*aného i hajzl spadne. Loupeme ledovou krustu z auta a první naše cesta vede na benzínku.  Musíme natankovat a dodat aditivum do nafty bo bůhví jak bude koncem ledna.  Pro jistotu bereme i startovací kabely. Doufám, že žádný z těchto černých scénářů mého taťky se nevyplní  – nafta nezamrzne a baterka to přežije.

Chvíli po 12 přijíždíme k Míši, naší dočasné pečovatelce o autíčko, bundy a zimní boty. Zároveň nás veze na letiště a vysazuje přímo před terminálem. Jako vždy, moc milé setkání :-). V odbavovací hale motáme kufry potravinovou fólií z globusu (na co platit 100 kč za jeden kufr). Na poslední chvíli do fólie motáme list papíru s adresou a jmény. Na tohle vždy zapomínám.

Emirates

Naše první cesta s leteckou společností Emirates. Check – in (odbavení) děláme doma a na letišti k čtečkám přikládáme pouze mobily – tím, že nedostaneme papírovou letenku šetříme lesy ČR. 😀 Emirates mají rozdělený boarding time (čas nástupu do letadla), cestující business a first class mají pro nástup k dispozici dvě přepážky a mohou jít na palubu kdykoliv. No a cestující economy class jdou na etapy, takže jak se dostaneme do letadla, tak polovina lidí už sedí. Nemusíme po sobě šlapat a všelijak si uhýbat.

Letušky a letušáci jsou různých národností a mají na oblecích vlaječku. Cestou z Prahy do Dubaje natrefíme aj na Čecha a Slovenku, během druhého letu už nikoliv.  Na sedadlech na nás čeká polštářek, deka a sluchátka – na konci letu se vrací. Každý má před sebou obrazovku, ovládač a může si pustit film, hudbu či zahrát hru. Já celou cestu sleduji trasu letu a poslouchám nějaký hudební výběr.  Během letu se o nás neustále starají.  V tomhle jsou oba lety naprosto stejné.

       

Ještě před odletem si Tom volí jídlo s mořskými plody. První se roznáší objednané jídla, pak jede vozíček se standardními jídly. Je na výběr ze dvou hlavních – volím si kuře v jogurtové omáčce s rýží a zeleninou, k tomu je předkrm salát s lososem, dále houska, balíček slaných sušenek, voda v uzavřeném kelímku (vypadá to jako jogurt), dezert s křupkami, kousek čokolády a bonbóny podobné tic tac. Během letu si také několikrát dáváme bílé víno. Oba druhy mají vynikající.

Krom toho, že letadlo má dvě patra, tak strop v našem patře se večer rozsvítí v podobě hvězdné oblohy. Na závěr letu nám přinesou kelímek s vanilkovou zmrzlinou a malý horký mokrý ručníček na osvěžení. Přistávání sledujeme na obrazovce – můžeme si zapnout online kameru – jedna je přímo v kokpitu, druhá na vrcholu ocasu (nejlepší) a třetí na spodku letadla. Ani se nenadějeme a kolem 11 večer Dubajského času jsme na zemi.

Dubaj

V Dubaji nejsme poprvé. Vůbec nás nepřekvapí vymražené shuttle busy (kyvadlové autobusy na letišti). Než nás autobus doveze na terminál 3, mám pocit, že objíždí celou Dubaj a jsem zmrzlá jak…. Z autobusu jdeme jak krávy na porážku – zaměstnanci letiště nás nahání úzkou chodbou k pasové kontrole. Každý pokus o vybočení z davu je zmařen. Následujících 8 hodin trávíme v duty free prostoru. Všude je plno lidí a všechno otevřeno non stop.  Seženeme si „nákupní vozík“ na batohy a za tu noc ujdeme přes 3 km. Díky klimatizaci je zde docela zima. Chvíli nám trvá, než ukořistíme lehátka ve spací zóně a pak většinu noci trávíme na nich.

Zhruba hodinu před odletem na Bali se otevírá náš terminál, scházíme dolů, kde čekáme na otevření dalších dveří.  Opět skenujeme letenky z mobilu a i zde se pasažéři do letadla vezou postupně. Tentokrát jdeme my první. Letadlo na Bali je jednopatrové a zdá se starší. Setkáváme se s první Balijkou. Neumí moc anglicky a my docela rozlámání po dlouhé noci chceme jen spát. Sedíme v letadle něco přes hodinu než, konečně odstartujeme.  Není se čemu divit, Dubajské letiště je dost vytížené.

9 hodin ve vzduchu

Tentokrát máme jídla dvě – snídani a oběd. Je toho opět hodně a vůbec nemám pocit hladu. Během letu dostáváme dva papíry na vyplnění – v jednom píšou o nějakém viru a jsou tam dotazy typu: máte horečku, rýmu, … a ve druhém jsou zase dotazy, jestli dovážíme nějaké jídlo na Bali. Za mnou nikdo nesedí, tak si můžu sklopit sedadlo a spát. Během letu se také jdu několik projít, jestli se tedy cesta k záchodu dá nazvat procházkou. Opět si dáváme víno a hodně vody.

Přistávání na Bali trvá celou věčnost, zase sledujeme online – letadlo bohužel nemá kamerku na ocase, tak sledujeme z kokpitu. Pořád se nic neděje a pořád se přičítají minuty a kilometry. Museli jsme Bali několikrát obletět. Přilítáme o hodinu později, tedy kolem 11 v noci Balijského času. Jetlag může začít… O prvních dojmech zase někdy příště. 🙂

Aneta Wandrolová
Od roku 2014 se věnuje chovu koček ragdoll, díky tomu absolvovala několik výstav, dodělala si kurz G1 pawpeds pro chovatele koček a začala se více zajímat o situaci koček v ČR. Je autorkou eBooku Bydlím u své kočky, ve kterém mohou lidé najít odpovědi na své otázky ohledně výbavičky pro kočky. Více o Anetě najdete zde Kontaktovat Anetu můžete na aneta@anetawandrolova.cz nebo na facebookové stránce Tajuplný svět koček
Komentáře