Návštěva kočičí kavárny

Navštívila jsem poprvé kočičí kavárnu. Kočičí kavárny jsou oblíbené po celém světě, nejen v Česku. A tak jsme vyrazili do kočičí kavárny v Chiang Mai. Návštěva kočičí kavárny mě nikdy moc nelákala, ale zajímalo mě, jak žijí kočky jinde ve světě, tak bylo rozhodnuto. Původní myšlenkou kočičích kaváren, bylo umístit kočky bez domova. Ovšem v dnešní době jsou už i takové, které mají Ragdolly, Mainské mývalí kočky a jiná plemena. Jako chovatel bych své kotě do podobného zařízení neumístila. Nedovedu si představit, že mnou „vypiplané miminko” bude denně vystavené návalu lidí a křičících dětí, ale o tom se zde rozepisovat nechci. 

Kočičí kavárna Catmosphere

Zde v Chiang Mai má kočky hodně lidí. Většina z nich má na krku obojek s rolničkou, jsou mazlivé a vrnivé. V našem prvním ubytování měla paní koček osm. Pár z nich mělo dokonce zájem o prohlídku našeho pokoje. Díky tomu jsem začala „Googlit”, jestli se někde poblíž nenachází nějaký kočičí útulek, kavárna nebo něco na ten způsob. A strejda Google ví všechno, tak jsem natrefila na stránku kočičí kavárny Catmosphere. Nadšeně jsem tedy napsala email se spoustou otázek a dodala, že bych o nich ráda napsala článek. Majitel kavárny mi odpověděl, a tak jsme se tam vydali. Nejprve kavárnu okouknout a až následně na smluvený rozhovor. 

Zdejší kavárna je maličká. V jedné místnosti jsou po stranách sedáky se stolky pro hosty. Vchází se posuvnými skleněnými dveřmi. Na jedné straně visí pelíšky na skle a kočky mají možnost vyskákat nahoru do průlezek. Na druhé straně u vchodu jsou misky s granulemi a fontánka s vodou. Po celé zemi jsou různé hračky a kartonová škrábadla. Na stěnách visí popisky kočiček. Je možné si koupit i tričko. Pokoj je zakončený chodbou, kde je na jedné straně záchod pro lidi. Na druhé straně bar, kde připravují kávu a úplně vzadu jsou schody nahoru. Tam už je pro návštěvníky vstup zakázán.

Před vstupem

Když jsme dorazili ke skleněným dveřím, přišla nám otevřít jedna z členek personálu. Přivítala nás a vysvětlila nám, že na kočky nesmíme mňoukat, syčet a vydávat další zvuky a také, že je nesmíme krmit. Pak nás poprosila, abychom si sundali boty a dala nám návleky na nohy. Naproti botníku bylo umyvadlo s mýdlem a papírovými útěrkami. Stejně tak tam visely odchlupovací válečky. Umyli jsme si ruce a ještě jsme dostali na ruce desinfekci. Tenhle přístup se mi opravdu líbil. Při návštěvách u nás doma také požaduji mytí rukou, protože nikdy nevíte, co si domů z venku donesete.

V případě, že si objednáte něco z nabídky kavárny, neplatíte vstupné. Běžné vstupné je 100THB na osobu. Dala jsem si horké latté ze zeleného čaje a dostala jsem ho i s obrázkem kočičky. V kavárně byli pouze dospělí. Na stránkách kavárny se můžete dočíst, že do kavárny smí pouze děti starší 6 let. Při druhé návštěvě jsme pak byli svědky, že malé dítě dovnitř opravdu nepustili a to plakalo venku. Kočičky buď různě spaly nebo si hrály s návštěvníky. Bylo to moc příjemné. Kočičky v kavárně byly různé. Některé Perské byly vyholené, pak tam byla Skotská klapouchá a další dlouhosrsté a krátkostré. Některé připomínaly i Bengálské kočky. Neustále s námi byl přítomný personál, který odpovídal na případné dotazy nebo nám sám povykládal o konkrétní kočičce. 

Rozhovor s majitelem kočičí kavárny

Ani mě moc nepřekvapilo, že majitel není Thajec. Kočičí kavárnu má pán z Rakouska, se svou manželkou Thajkou. Ptala jsem se jej na obecné věci, moc toho ale nevěděl k odbornějším tématům. V kavárně je 24 koček, které mají přístup také do vyšších pater, kde pán bydlí. Některé kočky se jim narodily přímo v kavárně, některé jim lidé přinesli a některé různě koupili. Některé si přivezli z Bangkoku, kde dříve bydleli. Nyní už mají tzv. stop stav a další kočky nadále nepřijímají. Každá nová kočka po příchodu byla nejprve dva týdny v karanténě. Nejstarší kočka kavárny má 9 let a kavárna je v provozu 5 let.

O všechny kočky je pečováno. Stříhají se jim drápky. Některým se holí srst kvůli dredům. Krmeny jsou granulemi (zřejmě Royal Canin) a jednou týdně dostávají vařené kuře. Také dostávají různé pamlsky a vitamíny. Mléko jim nedávají a kočky mají svou fontánku, u které se během naší návštěvy hodně střídaly. Taková strava není pro kočky nejvhodnější, ale na Thajsko je to asi super.

Všechny kočky jsou kastrované a očkované. Čipy nemají. Pár koček mělo kvůli klimatizaci obleček. Na závěr našeho rozhovoru nás vzal do druhého patra, kde měl pracovnu a předvedl nám kočičí divadlo. Jedna z jeho koček byla vycvičená na různé povely. Bylo to neuvěřitelné. Cestou jsem si mohla všimnout pytlů se stelivem Cat’s Best Original a pod schody vidět mnoho záchodových vaniček.

Ptala jsem se jej také na to, proč má většina koček v Thajsku obojek s rolničkou. Rolnička sice na kočičím krku vypadá hezky, rozhodně tam ale nepatří. Kočky mají perfektně vyvinutý sluch, proto pro ně neustálé cinkání rolničky na jejich krku není nic příjemného. V případě, že i přesto chcete, aby měla kočka rolničku, je třeba z ní vytáhnout vnitřek a nebude cinkat. Kočky zde mají obojky s rolničkami, aby byly odlišitelné od těch, které nikomu nepatří. Mohu říct, že moc potulných koček jsem tady neviděla, většinou jsou odchyceny. 

Dále mě zajímalo, proč kočky často nemají ocas, případně mají ocas deformovaný. Před pár lety na Bali mi bylo totiž řečeno, že se kočkám ocas usekne při kastraci. Zajímalo mě tedy, jestli je to z tohoto důvodu nebo kvůli genetice. Zálomek se může objevit i u koček v ČR. Na kočkách se zálomkem je zakázáno chovat, protože mají většinou deformovanou i páteř a mohou mít do budoucna další problémy. Zde se tedy jedná o zálomky .

Nejspíš budu sama živým magnetem na kočky, protože i v našem aktuálním ubytování má paní čtyři kočky a věřím, že jich během našeho putování ještě mnoho potkám.