První ragdoll v ČR

O tom, že ragdollové byli vyšlechtěni chovatelkou Ann Baker v Kalifornii v 60. letech minulého století se dočtete téměř všude. Ovšem, kdy se první ragdoll objevil v ČR, to už nenacházím téměř nikde. Poprvé nad tím přemýšlím poté, co v pawpeds kurzu máme za úkol toto samé napsat o plemeni, které nechováme. Začínám hledat na internetu, leč marně. Ptám se současných chovatelů – ti, co odpoví, neví. Plemenná kniha také nemá potřebu odepsat. Takhle to tedy nepůjde a můj lov vzdávám.

Na facebooku vzniká nová skupina, ve které proběhne diskuze o prvním ragdollovi v ČR. Upozornění na tuto diskuzi dostanu od paní Jehlářové. Paní Jana Frouzová zde vzpomíná na výstavy, kde byl k vidění první ragdoll a na jeho majitelku Vladěnu Frausovou. Píšu tedy paní Frouzové a dostávám odkaz na Nezávislý Chovatelský Klub, ale ne kontakt. V nouzi nejvyšší zkouším facebook a opravdu nacházím Vladěnu Frausovou. Další problém je, jak přijde na to, že jsem jí psala. Facebook háže zprávy od cizích lidí do jiné složky…nebudu to protahovat, paní se ani po měsíci neozývá, tak volím poslední možnost, která ovšem pro vás zůstane tajemstvím. 🙂

Po třech měsících…

Přichází mi první email. Mám radost, jak malé dítě. Jak to tedy bylo? Paní Vladěna se o kočičky zajímala už dříve. Měla chovatelskou stanici perských koček Berberis a následně toto příjmení nesla i koťátka ragdollů. Jezdila s perskými kočkami hodně po výstavách, kde se také poprvé dozvěděla o ragdollech. V té době již ragdollové byli v Německu a Anglii.  V dnešní době má paní Vladěna doma dva pejsky a kočičky už nechová, ale byla tak moc hodná a napsala mi pár svých vzpomínek na své začátky.

„V roce 1968 emigroval syn bývalé kolegyně do Kanady, tak jsme mu napsaly s tím, jestli by o někom nevěděl. Za čas přišel dopis, kde byly adresy chovatelů. Psal, že zašel do knihovny a adresy získal. Nechápaly jsme, jak se mu podařilo sehnat tolik adres z Kanady i USA. O existenci internetu tady nikdo nevěděl.“

Paní Vladěna si poté vytipovala několik chovatelských stanic a začalo dopisování.  V té době to nebyl žádný med dopisovat si s USA. Dokonce jí přišel dopis od chovatelky z USA asi po 3 měsících „100x“ otevřený a zalepený, místo ČSSR totiž chovatelka napsala USSR, tak to bloudilo někde po Rusku (je tam vesnice Praha). Dokonale zkontrolovaný.

Poté, co se domluvila s chovatelkou z chovatelské stanice Tuftytoes z Floridy, tak se ještě čekalo, až se narodí kocour seal mitted s bílou špičkou ocasu (je vidět na obrázku). Podle amerických standard to byla přednost. Chubby se narodil 1.12.1988 a do Prahy přiletěl až 1.8.1989. Téměř 6 let musela na své vysněné koťátko čekat.

„Když měl Chubby přiletět, tak jsme čekali na letišti, a s námi i většina zaměstnanců letiště. Měla jsem kamarádku, která se znala s pilotem, který náhodou ten let pilotoval, tak ho „ukecala“ a Chubby nemusel letět v nákladním prostoru, ale v pilotní kabině. Let měl zpoždění, a tenkrát to fungovalo tak, že veterinář byl na letišti pouze do 16,hod. Pak by ho šoupli do skladu a mě by ho vydali až druhý den. Díky Jíře veterinář počkal a i ostatní zaměstnanci. Polovina jich byla zvědavá na toho kocoura s nádhernýma modrýma očima, a druhá polovina na toho magora, co dal takové peníze za kočku.“

Kočičky Pippy a Candu přiletěly o dva roky později z Pensylvánie (chovatelská stanice Kandu). I cesta kočiček nebyla bez problémů. Během cesty měly mezipřistání v Anglii. A jelikož tam nepovolili dvě koťata do jedné přenosky, tak se musely platit dvě letenky. Koťátka by se samozřejmě obě vešla do jedné přenosky. Byly to velké letecké, ale zákony jsou zákony.

„Chcete vědět, jaký byl zájem o koťata? Nikde jsem neinzerovala, převážně jsem jezdila na výstavy do Německa, a měla jsem záznamy. Tady jsem prodala skutečně jenom pár koťat. S těmi 12ti kilovými ragdolly to asi není tak dočista pravda, jezdila jsem hodně na výstavy do Německa a Itálie, a 12ti kilového jsem tam nikdy neviděla.“

Chubby se dožil 14 let, měl asi 5 kg. Holky se dožily taky asi 14 let. Pippy byla asi 4 kilová a měla nádherné modré oči, které předávala. Cutie měla asi 5 kg, ale oči byly světlejší.

„U nás tou dobou ragdollové jako plemeno nebyli uznáni, tak jsem vystavovala Chubbyho v kategorii domácích koček. Hned na první výstavě mu posuzovatel vyčetl bílou skvrnu na ocase. S pomocí hlavní poradkyně chovu se došlo k názoru, že skutečně to přednost je. Ovšem FIFe to do standardů nedala. O uznání jsem se osobně nijak nezasloužila, mám dojem, že si to prosadili Němci.“

Od doby, kdy zde byl přivezen první ragdollík uběhlo již pár let. Vzhled ragdollů se změnil, přibylo chovatelských stanic a i ceny šly dolů. Všechny informace a fotky v článku mi poskytla paní Vladěna. Chtěla bych Vám paní Vladěno velmi poděkovat, nejen za tyto informace, ale i za to,  že díky Vám máme dnes možnost chovat tak skvělé plemeno v České Republice.

 

Aneta Wandrolová
Od roku 2014 se věnuje chovu koček ragdoll, díky tomu absolvovala několik výstav, dodělala si kurz G1 pawpeds pro chovatele koček a začala se více zajímat o situaci koček v ČR. Je autorkou eBooku Bydlím u své kočky, ve kterém mohou lidé najít odpovědi na své otázky ohledně výbavičky pro kočky. Více o Anetě najdete zde Kontaktovat Anetu můžete na aneta@anetawandrolova.cz nebo na facebookové stránce Tajuplný svět koček
Komentáře