Tak tedy pojedeme na Bali…

Už jste někdy udělali něco bláznivého? My s Tomem ano…Ještě před létem jsme uvažovali naprosto jinak.  Chtěli jsme koupit byt v Brně – hledání, prohlídky a zase hledání nás natolik otrávilo, až jsme neplánovaně odjeli na 12 dní na Santorini. Nevím, jestli nápad odjet na delší dobu do Asie vznikl již zde, ale jedno je jasný. Práskli jsme do bot a jsme tady na Bali. Pořád tomu nemůžu věřit…

Kam pojedeme?

Naše rozhodování bylo velmi zdlouhavé, mě Bali kvůli dlouhému letu a období dešťů nelákalo a Tomovi se zase v „sezóně“ nechtělo do Thajska.  Začali jsme o této cestě hodně mluvit – tedy pouze před rodinou a dobrými kamarády – a radit se.  Sešli jsme se s pár cestovateli, byli na přednášce o Bali a na dalších cestovatelských přednáškách. Tyhle přednášky a setkání nás posouvaly pomalými krůčky kupředu.

Začala jsem sledovat ceny letenek a hledat kombinace letů.. Pořád u mě vyhrávalo Thajsko, protože na Bali nejkratší možný let z Prahy trvá přibližně 24 hod a zpáteční 19 hod.  Levné letenky jsme propásli,  i když jsem za to asi ráda – představa, že budeme někde 18 hod čekat na další let a poletím skoro 40 hodin byla děsivá – navíc letecké společnosti, které tyto varianty nabízely vesměs neměly moc dobré recenze.

Zavírám oči a klikám na zaplatit…

Byl tu ještě jeden menší problém „ musím jít za šéfem“ (poslední dva dny dovolené jsem vyčerpala v říjnu kvůli lehké viróze). Hrdlo se mi svíralo úzkostí, na čele smrtelný pot, když jsem vyřkla tu větu: „Co bys řekl, kdybych na 7 týdnů odjela“. Skončilo to mým neplaceným volnem a velkou úlevou  Myslela jsem si, že nejhorší mám za sebou. Člověk míní, život mění. A tak po dalším týdnů nervů s hledáním levných letenek, jsme s Tomem seděli u stránek Emirates, měli vyplněnou rezervaci a nikdo z nás nebyl schopný zmáčknout to blbé tlačítko zaplatit.

Srdce mi bušilo až v krku, když jsem klikla. V tu chvíli se zastavil čas a bylo rozhodnuto, poletíme na Bali. Do odletu zbývá měsíc a půl a hlavou se mi začínají honit myšlenky, co všechno ještě musíme zařídit. Vyzvednout nové pasy, zařídit víza, zabezpečit kočky, sbalit se na měsíc a půl, sehnat léky, naočkovat se, přečíst si něco o Bali…uaaa Na očkování se nakonec vyprdneme, i když je doporučeno očkování na břišní tyfus, vzteklinu a obě žloutenky. Zajdu si pouze na tetanus, u kterého mi končí „platnost“ (dobrá rada pro vás: nikdy se nenechte očkovat do ruky, kterou děláte všechno!!!)

Víza na Bali

Na dobu kratší než je měsíc (tedy 30 dní) dostanete víza přímo na letišti. U víz na delší dobu je to složitější.  Všechny informace jsou na stránkách ambasády v Praze.  Přesto volám – od paní se dozvídám: pas platný minimálně 6 měsíců (ok ten máme), itinerář cesty (ufff tohle se mi dělat nechce), zpáteční letenky (pohoda), vyplněný formulář (další otrava), fotku (snad nějakou starou najdu), 60 000 na účtě (hehe) – každý, 50 dolarů.

Teprve si musíme vyzvednout nové pasy. U starých pasů nám končí platnost někdy v květnu – červnu. Po ukrutném boji s úřednicí vítězíme a získáváme nové pasy a můžeme si nechat i ty staré (odůvodnění víza). Vzor pro sepsání itineráře nachází Tom na internetu. Tak tedy hurá do Prahy na ambasádu.  Slavný Český tankondrom nezklamal – nehody v obou směrech a dálnice neprůjezdná, tak se asi hodinu motáme kolem Brna, ale pak už to jde jak po másle – na ambasádě předáme pouze všechny papíry, včetně pasů (10 minut?) a můžeme valit zpátky. Kolem 13 hod jsem již v práci. Druhou cestu pro víza již absolvuje Tom sám s plnou mocí.

Stěhování koček na Ostravsko

V pátek (5 dní do odjezdu) zjišťujeme, že mezinárodní řidičák si můžeme vyřídit pouze v místě trvalého bydliště, takže na poslední chvíli volám na magistrát města Ostravy a objednávám nás na pondělní ráno. Je sobota ráno, stěhujeme kočky z Brna na Ostravsko, včetně krmení, hraček, fontánky, kytek atd. – kufr auta praská ve švech a v duchu si říkám, že to byl velmi dobrý nápad škrábadlo převést během minulé cesty.

Tato naše cesta na Ostravsko pro mě není vůbec snadná. Zcela nečekaně a náhle nás opustil můj děda, tak se s ním naposledy loučíme… O to smutnější je pak návrat do Brna, do prázdného bytu a dobalování se na Bali… No a ve středu 14. prosince konečně vyrážíme do Prahy a snad nás čekají lepší zítřky…

Aneta Wandrolová
Od roku 2014 se věnuje chovu koček ragdoll, díky tomu absolvovala několik výstav, dodělala si kurz G1 pawpeds pro chovatele koček a začala se více zajímat o situaci koček v ČR. Je autorkou eBooku Bydlím u své kočky, ve kterém mohou lidé najít odpovědi na své otázky ohledně výbavičky pro kočky. Více o Anetě najdete zde Kontaktovat Anetu můžete na aneta@anetawandrolova.cz nebo na facebookové stránce Tajuplný svět koček
Komentáře